Lucinka otevře do kůže vázanou knížku, namočí brk do inkoustu a začne psát…

Kontinentální den 3.12 18:36

Dějí se tu hrozné věci, od té doby co jsem odjela na Dragonhammer se velká spousta věcí změnila. Lady Morina už není Lady a vůbec se poní slehla zem. Lord Toryel kterého jsem párkrát potkala při cestě sem už také není lordem a ted je místo něj nějaký… rozhlédne se a zaposlouchá se
Nějaký naprostý pako, který si ani nedokáže ohlídat pořádek ve městě. Na každym rohu nějaký zloděj nebo sprosťák, kam to Alicie spěje? Tohle kdyby viděl táta ten by panečku zuřil… Alespoň že pan Hiosu vypadá pořád oddaný městu a pravému jménu tohohle města.
Kdyby tohle někdo čet byla bych v pořádnym maléru… No co už, stejně bych se z toho nějak vylízala. Při poslední větě se podívá na nebe a něco zamumlá
A stejně… Nějak to přece musí jít zastavit, nemůžeme tu pořád jen tak sedět a koukat jak stráže nic nedělají a na ulici je to samej zloděj. Nu pro teď to radši skončim, jde sem nějaký trpaslík…

Kontinentální den 4.12 12:38

Je to čímdál tím horší. Včera jsem zase potkala jakéhosi namyšlence na trhu, který hlásal, že lavička na které sedím je jeho. Za jiných okolností bych tomu budižkničemovi lavičku uvolnila aby si dál mohl navyšovat ego, ale jelikož to byl čertík tak sem se na něj zvejšky vyprdla. Nakonec si radši sedl na druhou lavičku aby nepřišel k úhoně, hihi.
Nechápu jak si někdo může furt vyskakovat na ostatní, zvlášt na ženy a děti.
Stím se musí něco udělat…

Kontinentální den 4.12 13:23

Dnes jsem si udělala malý výlet do Krysodlačí nory. Je téměř nepochopitelné jak dokážou být tihle krysáci organizovaní. Při vstupu na Prokleté pláně tu nebylo ani živáčka, ale jak jsem vešla dovnitř.
Ze všech temných koutů se na mě ti krysodlaci vrhly. Nebýt toho, že za ta léta bytí v těhle prokletých končinách jsem na tyhle věci zvyklá, mohla jsem být jejich další obětí. S prvními jsem to skoncovala docela rychle, poté jsem však našla dvě těla nějakých mužů. Pravděpodobně přecenily své síly a krysodlaci je přemohly. Těla byla rozervaná na kusy, krev byla všude… na stropě, po stěnách uplně všude. Radši jsem se z toho místa vytratila a šla jsem dál do nory. Našla jsem tam nějakou primitivní mučírnu a další rozervaná těla. Je to opravdu odporné.
Znovu mě krysodlaci přepadly ze tmy, když se na mě vrhly, ucítila jsem něco na noze… Byla to obří krysa!!! Prokousla mi botu a její ostré zuby mi projely až do nohy. Bylo to odporné, cítila jsem se slabá až to bylo k nevíře, asi mě něčím nakazila, musím dojít za felčarkou…

Kontinentální den 4.12 16:18

Je to několik hodin co jsem s jednou pulčicí a jedním obřím půl-orkem vyrazila nakopat pár ettiních zadků. Bylo nadmíru jasné, že v téhle chvíly nemůžeme prohrát, byly jsme příliš silní i když byly všichni velcí jako jeskyně. Postupně jsme se probojovaly až do druhého patra tohoto komplexu a tuhle nás půlork opustil.
Šli jsme tedy jen my dvě a probíjely si cestu k pokladu obrů. Potom co jsme se probojovaly přes ta šílená psiska sme se dostaly do velkého sálu plného ettinů se sekeramy a oštěpy. To se ví že jsme se donich pustily s takovou rychlostí že se sotva stihly zorganizovat.
Dorazily jsme poslední dva obry a zamířily do zadní místnosti. A tuhle na nás vykoukly další obři kteří už o nás věděli a ještě si zavolaly svoje šamany – fanatiky kteří házely magii všemi směry. Když jsme pozabíjely i tuhle várku naskytl se nám hrůzný pohled… Nad hrncem byla velká gilotyna na které leželo lidské tělo bez hlavy. Jednoznačně jakási obří „kuchyně“. V hromadě haraburdí a různého bordelu jsme nakonec našli bednu s pokladem…

Kontinentální den 5.12 16:16

Dnes jsem byla se Suzi na výletě k těm zlodějům cikánům.
V lese jsme potkaly zase probuzený strom, který byl jednoznačne naštvaný naší přítomností.
No utekly jsme mu, aby taky ne vždyť jak je velkej tak je pomalej. Ale už je nikdy nebudu zlobit.
Když jsme prošli bránou Suzi začala vzývat své bohy a já začala s nějakými těmi triky co mě naučily v domě bardů.
To se ví, že první hlídku sme vyřídily tak rychle a v tichosti, že by nám to i mistři zabijáci záviděly.
Bodeť by ne. Vždyt jsme obě malé a hbité jak myšky takže si nás ani nevšiml. Dál už to bylo bohužel horší do tábora se nedalo proplížit tak jsme se na ně vrhly.
Samozřejmě padly hned po nějakých několika fintách a vlezly jsme do jeskyně. To se ví že to tam smrdělo samýma mrtvolama a všude bylo rozházené zlato!
Pobraly jsme co naše malá těla mohly a postupovaly dále. Pozabíjely jsme hlídky až jsme se dostaly k vůdci.
Ta cikánka co to odemě koupila šípem mu říkala „Déžo“. Nu nevim co to mohlo znamenat, ale nato jsme se neptaly. Suzi se do nich pustila a já se kní přidala.
Zapískala jsem tak pronikavě na prsty, že je to nachvíly ohlušilo a drželi se za uši. V tom jse Suzi smetla pěstma a poklad byl náš!
Když jsme se spolu rozešli na Křižovatce v Morlagu vracela jsem se lesem do Alicie.
A potom sem ucítila strašlivou bolest v noze, asi proto že se mi do stehna zabořil šíp od lupičů.
Naštěstí jsem už byla u města a tak jsem hned „běžela“… no dobře dobelhala se za babkou léčitelkou která mi nato dala lék.
Až nato že mi ta rána pořád hnisá a nechce se zahojit jsem docela v pořádku… určitě natom je nějaký jed.

Kontinentální den 6.12 12:18

Je to k zbláznění. Tohle město už se skoro propadá do temnoty.
Temná cesta stále neni uzavřena, Ochránce našeho „milovaného“ lorda si i přes městskou vyhlášku vodí po městě mazlíčka, obří bulvu žijící jen v podtemnu, a ještě mi povídá… „pššt malá“ snad jakoby se bál ho ztrapnim.
Naštěstí strážník zakročil a bulvu zničil, ale i tak. Ten mág tady určitě bude zas pobíhat s tou svojí bulvou a bude mu fuk co si osattní myslí. Jakoby snad byl něco víc než ostatní občané! To je k nevíře, asi bych ho časem mohla poučit o správném chování.

Majitelka vytáhne deníček zpod oblečení ve svém pokoji v domě bardů a začne psát

Kontinentální den 13.12 18:11
Poslední dobou se dějou hodně divný věci. Na město zautočily drowové tak jsme zakročily. Nejen že Violu zatkla městská stráž kvůli tomu že bránila města s mečem v ruce, ale ochránce jí ještě nedal peníze a jen jí nadával.
To je teda chování hodné přátel našeho „milovaného“ lorda. Ale co se dá dělat?

Dnes jsem byla navštívit kostnici a očistit jí jménem Oliose od všeho zla. Šlo to jako po másle.
Ti nemrtví ani netušily co se děje. Musím to vykonávat častěji.

A ještě je tu jedna věc. Musím si zařídit nové oblečení a předělání tý zbroji ve Stromořadu.
Je výborná, ale strašně mě škrtí a kouše.

Kontinentální den 13.12 22:27
Tak a to je hodně špatné… skončila jsem na uplně pustém ostrově jen s kamarádkou Tinii.
Stejně když jsem sekala dřevo tak Tinii pokousaly leopardi a já nevím jak jí pomoci.
Olios mě nevyslyšel… Moje moc je krátká.
Kde je ted asi maminka? Nebo Táta? Nebo Berill? Kde je jim konec? Doufám že se mají lépe než já. Mnohem lépe…

Lucinka rozhořčením celá rudá píše

Kontinentální den 17.12 17:57
Tohle už nemá obdoby! Nějaký zmetek mě opět napadl na trhu a stráže dělaly co…? Ho… Sou to sraby. Vidějí že si mág vyskakuej a hned mají gatě plné.
Aspoň že potom vypadl když se na něj všichni sešikovaly. Srab.

Kontinentální den 18.12 15:15
…A je to, konečně jsem na správné straně, ale otom tu moc psát nebudu kdyby se deník dostal do špatných rukou.
Mám problémy. Nevím jak se o ty malé postarám je to moc velká starost a navíc o tom zatím nikdo nevím.
A taky to nikomu neřeknu, nikdo to přece vědět nemusí ne? A proč by taky měli.
Jen by mi je sebraly a to by nebylo dobré…

Lucinka seděla u ohniště v Rudých Horách. V očích se jí zračily slzy a ona seděla, nohy přitažené k tělu a obejmuté rukama. Koukala do prázdna a pořád myslela na toho koho milovala… a možná pořád miluje…?
Některé místa na této stránce jsou rozmazané od slz

Kontinentální den 19.12 18:52
Jak se to mohlo stát? Proč se to stalo? Vždyť už je to tak dávno… necelých pět let uběhlo od té doby co jsem sním byla… a možná ho pořád miluji.
Proč… proč jen jsem se nechala tak oblbnout představou, že bych Berilla ještě někdy viděla?
Jak je možné že jsem celé ty roky doufala že ho znovu uvidím, že ho budu moci obejmout…
A až ted si uvědomuji že to byl jen bláhový holčičí sen? Proč jsem byla tak naivní a věřila jsem tomu? A proč ted? V době nejtemnější, kde je každá odhodlanost na místě…
A jen ta má je nahlodaná myšlenkou na něj…

Tento zápis je psaní ve velké rychlosti

uff… Tak to vypadá dost špatně. Dnes nás lord na trhu šmíroval, bůhví co se stane. Doufám že to nebude nic vážnýho pač už jsem tak dost naštvaná a ještě řešit takovýhle hovadiny.
Pfuj, doufám že brzo zjistíme co se stalo s Lady a pak to vše ukončíme…
Už se těšim jak bude Aren koukat až mu vrazim nůž do břicha.
A taky vím kdo by mohl být jeden z donášečů, co Arenovi nosí informace. Tomu taky natrhnu zadnici zmetkovi chmativému.
Že ty lidi udělaj pro prachy všechno to vim, ale že se ponížej a budou pomáhat vrahovy to už je přeci jen moc!

Ale jsou tu důležitější věci k řešení. Jestliže Aren ví co chystáme a nebo nás šmíruje může nastat pěkný peklo…
Musíme dávat pozor na každém kroku a každého šmíráka bezprodleně poslat do kytek.

Zápis je psaný hlavně čitelně a pomalu

…Tak a je to. Jen doufám že se vše povede. Už vím co je můj uděl na tomto ostrově… A také ho splním. To přísahám jako že jsem De Kordanová.
Tak jako můj otec a moje matka bojovaly na té správně straně… za dobro Alicie i já budu kráčet v jejich stopách. A také ve stopách samotných vládců našeho města. Ve stopách vedoucí ke spravedlnosti, dobrotě a moudrosti.
V jejich jméně se pokusím odstranit temnotu z našeho města… I za cenu svého vlastního života.

Opět klečela před hrobem Lorda Glorfindela… Věděla že jí možná vyslyší a vůbec… Komu jinému měla odpřísáhnout věrnost?
Arenovi? Nebo snad jeho ochráncům? To sotva. Když už nic jiného bude bojovat za starou dobrou Alicii… Pomůže opět dojít k jejímu rozkvětu…
A kdyby náhodou zemřela, aspoň se oto zaslouží. Tiše odříkávala modlitbu… poté spustila přísahu

Před tímto hrobem, před hrobem lorda Glorfindela
Prvního Alicijského lorda, já Lucie de Kordan,
Dcera Dragooa a Tanyi de Kordan, přísahám…
že budu vždy bojovat za právo a spravedlnost
v Alicii a že budu vždy stát po boku těch, kteří
mají v úmyslu ochraňovat Alicii a její obyvatele.
Ikdybych měla položit svůj život, nikdy nezklamu
a pokud ano… Ať mě milostivý pán na místě potrestá.

Bolest část. I

Byla půlnoc… venku byla tma a nikde ani živáčka, až na jednu osamělou duši pomalu kráčející ke chrámu… no kráčející spíš šourající se.
Rozevřela bránu kostela a vešla dovnitř… nachvilku se zastavila před křížem… upřeně se na něj zahleděla a sesypala se na kolena…
Slzy se jí po tvářích kutálely proudem, spojovaly se na bradě a kapaly na její hrudní plát… Dobrou chvilku tam jen tak klečel.

Proč Oliosi… čím jsem si to zasloužila?
Proč mě zatracuješ? Proč mě odháníš? Proč nezabráníš mému vzteku?
Tolik otázek… tolik smutku a bolesti. Proč…

,,Proč si mě nechal podlehnout!?´´ Vykřikla proti kříži… Sašmátrala rukou na své hrudi a strhla křížek visící jí na krku, divoce jím mrštila přes celou mistnost…

Bolest část. 2

Jen tak pořád klečela před křížem… sem tam zvlykla, ale nic se nestalo…
Pomalu se zvedla a šla si pro svůj křížek, který v záchvatu emocí servala ze svého krku a zahodila ho pryč. Dřepla si ke zdi a sebrala jej ze země.
Poté se vrátila před kříž a klekla si, křížek stále držíc v ruce, začala odříkávat modlitbu za odpuštění.

Převzato z fora PW NWN světa Demona „Diskuze IC (In Character) – Deník Dívenky s Dračí Krví„.