Pro lepší orientaci nejenom v PW NWN2 „Baldur’s Gate:TSCC„, jsem vytáhnul pár zajímavých informací z českého překladu „Velká pouť Říšemi Forgotten Realms„. Doporučuji si tuto příručku stáhnout. Forgotten Realms jsou snad nejpopulárnějším světem, který kdy pro systém ADnD vyšel. Milióny fanoušků, tuny příruček, nespočty materiálů – to vše mu přidává na atraktivitě. Základní sada pro druhou edici vše, co potřebujete ke hře v tomto světě. Krabice obsahuje tři příručky, několik map a kartónové listy se symboly náboženství a organizací. Rozhodně vám tato příručka pomůže v orientaci ve hrách, které jsou zasazeny do tohoto světa. Průvodce si můžete stáhnout zde.
Baldurova Brána (Baldur’s Gate)
Baldurova Brána se nachází na jižních výběžcích Mečového pobřeží, 50 mil proti proudu řeky Chiontar od místa, kde se její proud vlévá do Bezestopého moře. Město leží na severním břehu řeky, při Pobřežní cestě vedoucí z Amnu do Hlubiny. O Baldurově Bráně se říká, že je „na půl cesty kamkoli“.
Toto důležité město je známo jako jedno z nejtolerantnějších, ale nejlépe střežených měst v západních Říších. Díky tomu je domovem mnoha dobrodruhů a podnikavců. Vládnou zde čtyři Velkovévodové, jinak zvaní Rada čtyř. Titul velkovévody je čestný, uděluje se po vstupu do Rady a je používán bez ohledu na rasu a pohlaví.
Město Baldurova Brána jsou ve skutečnosti dvě města.
Původní Baldurova Brána bylo ohrazené město s branami vedoucími na sever k Pobřežní cestě a na jih směrem do doků. Se založením Amnu začal být obchod v uvolněném ovzduší Baldurovy Brány velmi výnosný a město rostlo. Překročilo své původní hranice a rozrůstalo se mimo hradby, dokud si přítomnost nájezdníků nevynutila vztyčení nových hradeb. Původní hradba teď dělí Baldurovu Bránu na horní a dolní město. Horní město má vznešenější a stálejší povahu a právě v jeho ulicích se setkávají šlechtici, vzestupující obchodníci a nově zbohatlé družiny dobrodruhů. Dolní město, schoulené na březích Chiontaru, je větší, ale tvoří ho dřevěné stavby a skladiště.
Současní Velkovévodové Baldurovy Brány jsou: Entar Stříberec, Lia Janalová, Opas a Eltan. Eltan je velitelem žoldnéřského oddílu Planoucí pěst, jednoho z nejmocnějších spolků podobného typu vůbec, který má svou základnu v Baldurově Bráně a slouží tu jako trvalá armáda.
Baldurova Brána se těší (nebo spíš trpí) z přítomnosti pracovitého zlodějského cechu vedeného Cechmistrem Krkavečníkem. Zlodějský cech Baldurovy Brány povětšinou udržuje dobré vztahy s vládou a snaží se srazit ničení a krádeže na provozní minimum. Cech také bezohledně drtí jakoukoli konkurenci, která by se mu pokoušela vyrvat kontrolu nad nelegálním děním.
Město Baldurova Brána má tři hlavní kostely. Vznešený dům divů je zasvěcen Gondovi a vládne v něm Vrchní tvůrce Talamond Albajer a 21 podřízených kněží. Síň Paní je místní chrám Tymory a řídí ho Kantalas Ulčir a 24 sloužících kněží. Dům Vodní královny je jeden z mála skutečných chrámů Amberlie a vede ho Bouřná kněžka Janata Mlhomyrá a osm vzteklých kleriků následovníků. Jen tolerance a otevřený duch Baldurovy Brány dovoluje jeho existenci. Město má také svatyně Helma, Ilmatera, Lathandera, Oghmy a Liry (původně Vaukénin).
Pole Mrtvých (Fields of Dead)
Tyto otevřené, ploché země mezi řekami Chiontar a Zátočinnou jsou územím pasoucích se stád, dobytčích farem a podél břehů Chiontaru se najde i nějaké to pole. Navzdory současné mírumilovné podobě byl tento kraj ani ne před 500 lety oblíbeným bojištěm pro ty, kdo se bili o kontrolu nad zeměmi severně od Kalimšanu (bylo to ještě před založením Amnu) a legendárním Královstvím lidí. Během takřka nepřetržitého krveprolití za staletí válečných tažení se země pokryla hrobkami mrtvých a majetkem padlých. Ještě dnes pokrývají pole kosti a radlice vyrývají kostlivce ve zrezivělých zbrojích, občas nějaký ten kouzelný meč, nebo kovová pouzdra se svitky či mapami pokladů.
Les ostrých zubů (The Wood of Sharp Teeth)
Tento širý les získal své jméno tím, že je naprosto divoký a obývají ho lesní stvoření, která jsou lidem nebezpečná. Les je bludištěm podrostu propleteného kopřivami a trnitými houštinami.
Ví se, že zde žije značný počet satyrů a také kolují domněnky o místních dryádách. Les je však mnohem více obáván pro své méně inteligentní obyvatele, kteří jsou dost početní a divocí na to, aby si měšťané z Baldurovy Brány dvakrát rozmysleli, než sem půjdou kácet stromy nebo sem vyrazí na lov. Nikdo nevěří, že by zde žili nějací elfové jakéhokoliv druhu – pocestní jsou tak varováni, že o této oblasti se toho ví velmi málo.
Ti, kteří tudy procházejí, vyprávějí, že zde viděli mnoho cenných setmělců. Nikdo se však již po mnoho let neodvážil žádný takový strom pokácet, protože smrt skosí rychle každého, kdo si troufne vstoupit do lesa. Místní legenda z Baldurovy Brány vypráví, že někde v hlubinách lesa se ukrývá ztracené rozbořené město.
Zahalený les (Cloak wood)
Tento les ležící severně od Svícmarku a jižně od Baldurovy Brány je prastarý a hustě v něm rostou jilmy, buky, felsuly a hiexely. Vymezuje jižní konec Mečového pobřeží. Zahalený les je nebezpečné místo, kde žijí gremlini, šotci, cvrkové, satyři, koredové, stromy šibeničníky a další méně obvyklé příšery. Velký počet agresivních a teritoriálních stvoření změnil les v bitevní pole mezi vzájemně si konkurujícími rasami.
Učenci ze Svícmarku mají důkaz, že v lese existuje alespoň jedna brána, ale kolik těchto bran ve skutečnosti je a kam vlastně vedou, není známo. Mohou vést do jiných částí Říší, do jiné části Základní materiální sféry, kde se zde žijící bytosti, běžně vyskytují, nebo na Vnější sféry – do Příšeří. Jen málo z těch, kdo se to vydali prozkoumat, se vrátilo, aby k tomu něco řekli.
Mečové pobřeží (Sword Coast)
Jako Mečové pobřeží se označuje západní pobřeží Faerunu, táhnoucí se od Svícmarku a Zahaleného lesa na jihu až k Luskanu na severu. Mečové pobřeží je hrubá a divoká oblast, jíž dominuje Hlubina, město divů. Samo pobřeží je zrádné, plné podmořských útesů, skalnatých ostrůvků, měkkých či bahnitých podmořských šelfů, které se táhnou na míle daleko. Skutečných přístavů je tu široko daleko jen pár, což je důvod, proč dva největší přístavy schopné přijmout oceánské lodi, Hlubina a Baldurova Brána, vyrostly do důležitých měst.
Učenci a jiné zdroje se neshodují (samozřejmě) na skutečné délce Mečového pobřeží. Někteří ho protahují dál na jih do zemí Amn, Tethyr, Kalimšan a Kalimport. Jižní království odmítají toto zařazení, protože považují země Mečového pobřeží za nebezpečné a místní lidi za o něco lepší barbary.
Kromě nebezpečné fyzické tvárnosti Mečového pobřeží zde žije velký počet nebezpečných ras, jako jsou sahuaginové, lokatahové, tritoni, divoký mořský lid a mořští elfové. Pobřeží se v mnohém podobá nedalekému Vysokému vřesovišti, protože obě to jsou hrozivá území, která obsahují flóru, faunu a obyvatele nebezpečné těm, kdo tudy prochází.
Svícmark (Candlekeep)
Svícmark je komplex seskupených věží uhnízděných na výběžku sopečných skal, jež hledí na moře. Dá se sem leda po Lví cestě. V oknech tvrze neustále planou světla a poutník, který se blíží, může slyšet tichý sborový zpěv.
Věže jsou jedním z největších středisek vzdělanosti široko daleko. Mniši ze Svícmarku také opatrují předpovědi Alaunda Věštce. Alaundo je onen učenec, jehož předpovědi se během let potvrzují. Některé z těchto předpovědí byly ve své podstatě méně důležité („Zlatý jednorožec projde napříč Hlubinou neobtěžován“), zatímco jiné skrývají narážky velkého významu („Bílí ptáci zmizí ze Severu, zatím velké zlo zhyne a zase se zrodí“ – což je považováno za přímou narážku na Dobu nesnází).
Po věštcově smrti se svícmarkská citadela stala jednak místem uctívání jeho proroctví a jednak shromaždištěm veškerého vědění. Akolyté neustále prozpěvují zbývající Alaundova proroctví, jejichž počet se během staletí krátí, tak, jak se vyplňují a jsou vypuštěna. Svícmark má jednu z nejlepších knihoven v Říších. Nachází se zde také malý chrám Oghmy a svatyně Deneiry, Gonda a Milila, i když mniši ze Svícmarku o sobě prohlašují, že jsou bez vyznání.
Svícmark získává většinu ze svých příjmů vyhledáváním a opisováním pasáží a informací z knih vědění, magie a filosofie. Tyto knihy uchovává pro klienty z celých Říší. Tvrz také vydělává na prodeji nových rukopisů v Hlubině nebo Baldurově Bráně. Nové rukopisy jsou tvořeny tak, že se pasáže ze starých spisů spojí dohromady. Písaři ze Svícmarku také opisují kopie knih, které jim jsou přineseny, přestože na jiných místech Říší poskytují podobné služby za podstatně nižší ceny.
Beregost
Beregost je malé město nacházející se jižně od Svícmarku a ležící na Pobřežní cestě. Sestává ze zhruba 40 ústředních staveb a několika větších usedlostí nedaleko samotného města. Městu dominuje velký chrám a jeho přidružené budovy. Východně od města, na nízké vyvýšenině přehlížející město, stojí zřícenina nyní opuštěného hradu. Beregost je především a hlavně obchodním střediskem, výchozím bodem a shromaždištěm pro výpravy do jižních království Amnu,
Tethyru a Kalimšanu.
Beregost je domovem velkého Lathanderova chrámu, zvaného Bůh jitra. Velekněz tohoto kostela je jistý Keledal Ormlyr, bývalý významný kupec, jehož lodi vyplouvaly za obchodem nahoru a dolů podél Mečového pobřeží. Osazenstvo tohoto chrámu tvoří tři kněží 8. úrovně, šest kleriků 6. úrovně a devět noviců na 2. úrovni; kromě toho proměnlivý počet akolytů. Komplex je chráněn dvěma sty zbrojnošů, kteří tu také slouží jako městská stráž. Keledal je považován za vládce města, i když každodenní záležitosti obstarává pět členů městské rady.
Na kopci jižně od Beregostu leží ohořelé trosky kouzelnické školy, kterou založil zhruba před 300 lety mág Ulkaster. Škola byla zničena před 80 lety kalimšanskými mágy, kteří se obávali, že spojená síla školy by mohla konkurovat jejich vlastní.
V Beregostu také žije několik význačných osob. Jeden z nejvyhlášenějších kovářů z oblasti Mečového pobřeží, Tarom „Kladivomlat“ Fuirum zde má svůj dům a obchod. Tarom je mistr zbrojíř, schopný ukovat plnou plátovou zbroj, zdobené zbraně a dokáže také používat netradiční materiály.
Beregost je také sídlem kouzelníka Talantyra, proslulého vyvolávače. Je zajímavé, že Ulkasterova škola byla také školou pro vyvolávače. Talantyr vyrábí ve spolupráci s Teromem kouzelné předměty.
Beregost si udržel svoji nezávislost hlavně tím, že využil vrtochů všech armád, dost velkých na to, aby ho okupovaly, a pak jednoduše počkal, až se tyto armády zničí v boji s někým jiným. Dřívější pokusy o postavení hradeb většinou vyvolaly útok ostatních.
Hrad Dračisko (Dragonspear Castle)
Tato pustá, pobořená spleť hradeb a věží, na kterou lze dohlédnout z Obchodní cesty, je pouhých 100 let stará. Své jméno získala podle hrdiny Darose Dračiska, jenž vybudoval tuto pevnost na vrcholu své dobrodružné kariéry. Daros byl zabit před 70 lety (1290 DL) v bitvě proti vojskům zlé kouzelnice Kasalie. Oddíl Darosových zkušených válečníků odrazil řadu útoků, ale nakonec byli všichni pobiti nebo zahnáni a hrad byl zničen. Hrad Dračisko byl nedlouho poté obsazen zlými mágy a bandity, kteří hledali zlato a podklady, údajně ukryté někde uvnitř.
Krátce nato byla pevnost opuštěna a později se stala dočasným příbytkem banditů nebo vyhnaných mágů. Ti se tu udrželi po několik let a přepadali karavany na Obchodní cestě, než byli vyhnáni žoldnéři z Hlubiny či Khelbenem a jeho kolegy v magii.
V posledních letech jakýsi vyslanec zla spojený s orky, troly a gobry z Vysokého vřesoviště otevřel v hradě bránu na Nižších sféry. Posílena o rostoucí armádu démonů, zničila spojená vojska kmenů z Vysokého vřesoviště území od Na Přícestí až po Kancoskolův most, takže dnes tato část Obchodní cesty není považována za bezpečné území.
Tváří v tvář tomuto vpádu byla ve Hlubině a okolí shromážděna armáda, jejímž úkolem bylo vyčistit Obchodní cestu a zničit zlo v Dračisku. Jejich pokus o vyčištění hradu se setkal s tuhým odporem a než se jim konečně podařilo uspět, trvala bitva dva roky. Většina stavby byla tehdy spálena a ve vřesovišti zůstaly jen holé zdi.
Ruiny Dračiska jsou považovány za opuštěné, ovšem kněží Tempa zde postavili malou svatyni ve snaze zabránit zlým stvořením, aby toto místo použila znovu jako základnu. Jen málo obyvatel Mečového pobřeží se utáboří poblíž hradu, když nemusí, a stále přežívají pověsti o starých zasypaných ruinách, starších než byla Darosova pevnost, a o dosud fungující bráně. V současné době tu byly opět viděni nelidé i jednotky zla a předpokládá se, že se v kraji opět objevili démoni.